Recenze: Veřejní nepřátelé

Public Enemies, 2009, USA, ČSFD

Veřejní nepřátelé jsou životopisným opusem prototypního gangstera Johna Dilingera (J. Depp) z USA 30. let 20. století, který stojí a padá s Johnym Deppem v hlavní roli, respektive trochu vrávorá.

S Dilingerem a jeho mordpartou se setkáváme v roce 1933, kdy je už známým bankovním lupičem. Loupeže jsou přesně naplánované, nikdo nebývá zraněn a Dillinger má díky tomu podporu veřejnosti. Je to charismatický a dobře vypadající gentleman, který chce jen peníze banky, nikoliv občanů. Zkrátka obraz novodobého Robina Hooda. Do čela Chicagské policie je nasazen federální agent Melvin Purvis (C. Bale) s úkolem Dillingera zastavit všemi dostupnými prostředky. Bankovní loupeže začínají být minulostí, přátel ubývá a Dillinger musí pro své přežití dělat víc a víc.

Režisér Michael Mann přichází po Miami Vice s neméně rozmáchlým filmem, který stejně jako jeho předchůdce nešetří náboji, rychlými auty a drsnými hochy. Mann se na film dívá jednostranně. Nikdy u filmu nepocítíte, že Dilinger svými loupežemi dělá něco špatného. Naopak policie, která dělá dobře svou práci, je vnímána jako ta strana zla. Dilingerovi tak chtě nechtě musíte fandit, protože jinou možnost vám Mannův pohled prostě nenabízí. Hlavní dějová linie je daná – policie honí gangstera. Je výživná a zábavná. Přestřelky, honičky, loupeže, vyslýchání. Avšak občasně přimíchaná odbočka neuvěřitelně nudí. Jakákoliv scéna bez Dilingera či Purvise naprosto ztrácí náboj. Horší scénář, či režie? V obecném měřítku platí, že střední pasáž filmu vám prakticky nic nenabízí a pamatovat si ji nebudete. Není zkrátka zajímavá.

Režisér si film (opět) pojistil zvučnými jmény. Do party k Baleovi a Deppovi přibyla ještě Marion Cotillard, která hraje Dilingerovu přítelkyni. Moc prostoru však nedostala, stejně jako další herci. Ti jakoby byli jen do počtu, přestože právě jejich jednání mnohdy zapříčiňuje další posun v ději. Množství jmen vám pak nejednou pomotá hlavu a občas skutečně nevíte kdo, je kdo. Děj v podstatě táhne Johny Depp. Ovšem nutno říct, že jiný, než ho známe z jeho posledních filmů. Je více civilní. Dilinger totiž není postava, se kterou by si mohl vyhrát tolik jako např. s pirátem Jackem Sparrowem. A možná ta civilnost bere Deppovi jeho pověstné kouzlo. Každopádně je však tím nejlepším co film nabízí. Christian Bale toho také moc předvést nemůže. Jeho chladný a poměrně tvrdý agent Purvis nabízí pouze svou profesní tvář neúprosného lovce zločinců a naše sympatie si rozhodně nezíská, přestože on je vpodstatě kladným hrdinou. Je to takový klon Batmana (i s tím chraplavým hlasem (o; ). Pro Balea to musel být Temný rytíř 2.

Mann zvolil pro snímání digitální kameru, která ale občas vypadá, jako domácí video. Tedy velmi amatérsky. Dalo by se říct, že k filmu z 30. let se tohle prostě nehodí. Oproti tomu výprava a kostýmy jsou špičkové. Nádhera pohledět. Jen kdyby ta kamera tomu o trošičku více pomohla... Co vizuální stránka pokazí, vylepší hudba. Soundtrack se zdá špičkový a neomrzí ani při samotném poslechu.

Veřejní nepřátelé sice úplně nenaplňují svá očekávání, ale přesto jsou filmem, který stojí za návštěvu v kině. Ikdyž na DVD asi o moc nepřijdete. Možná jsem se na film „s Deppem“ těšil asi přespříliš a tak ve finále zavládlo menší zklamání.

Hodnocení: 65%