Recenze ve znamení devítek

V následujících řádcích bych vás rád seznámil s mým pohledem na filmy, jejíchž společným jmenovatelem je číslo 9. Ale nutno říct, že je vlastně spojuje i něco více než jen číslo. Jsou to filmy s originálním námětem a zároveň se v obou případech jedná o snímky, jejichž tvůrci se díky nim dostali poprvé do světel „hollywoodských“ ramp. A vzhledem k tomu, že oba počiny jsou velkým příslíbem, doufám, že o těchto filmařích neslyšíme naposledy.

Číslo 9

9, USA, 2009, CSFD

Režisérem a zároveň hlavním animátorem tohoto animáku je Shane Acker. Původně designér a momentálně hlavně vizionář, kterého pod svá křídla vzal Tim Burton. Acker byl doposud tvůrcem málo známých krátkometrážních animovaných filmů. Předzvěstí filmu Číslo 9 byl stejnojmenný „kraťas“, jenž Ackerovi vynesl dokonce (neproměněnou) nominaci na Oskara. Filmík se odborné veřejnosti zalíbil natolik, že právě slavný Tim Burton se rozhodl požehnat svou producentskou rukou tomuto námětu a stvořit z něj celovečerní film, což může být nadnesené tvrzení, když zminíme skutečnost, že stopáž je necelých 79 minut. Burtonovo rozhodnutí zní docela pochopitelně, protože atmosféra i námět filmu, o kterém hovoříme, se nese zcela v duchu Burtonova smýšlení a pojetí filmu.

Jedná se o jakýsi postapokalyptický obraz zničené planety Země, kterou zničili roboti, kteří se vymanili z područí lidí a sami své tvůrce zahubili. Na světě však zůstala skupinka malých hadrových panenek, jejichž posláním je napravit to, co lidé sami napáchali.

To, co je na filmu tak úžasné, je atmosféra. Občas můžete mít velmi skličující pocit samoty a úzkosti, který právě v kulisách zničeného města bez života působí docela reálně. Nicméně orignalita všeho, co uvidíte je prostě to, proč film musíte vidět. Od vzhledu hadrových panenek, kde každá má svůj charakter, přes propracovanost robotických záporáků, architekturu staveb až kdovíkam. Vše je prostě originalita, a tu si Hollywood (a nejen ten) dnes velmi cení.

Slabinou filmu je ale nepropracovanost ve vyprávění. Občas máte pocit, že někde vypadl nějaký kousíček čehosi a vyvstává otázka, proč třeba právě pozadí příběhu či jeho důsledky nejsou vyvedeny ve větší detailnosti, aby divák vše pochopil. Právě chybějící články mozaiky brání tomu, aby se ukázala úžasná originalita a celistvost obrazu. Prostě se sem tam objeví zásek a některé věci jsou předkládány jako samozřejmost, i když se to tak nejeví (divákovi určitě ne). Urychlenost všeho se podepsala hlavně na scénáři, který svou zkratkovitostí někdy připomíná dětské pohádky, i když téma není dětem primárně určeno. A závažnost právě rozmlouvaného je tak častokrát naprosto pohřbena pod tíhou krátkého klišé. A proto si pak říkáte, proč má ten film tak krátkou stopáž, když by viditelně potřeboval o čtvrthodinku nebo klidně víc prostoru.

Hodnocení: 60%

District 9

District 9, USA / Nový Zéland, 2009, CSFD

Film o civilizaci, která tak trošku omylem byla nucena obývat planetu Zemi. Její členové byli umístěni do speciálního uprchlického tábora, ale jejich vliv (zejména kriminalita a odlišné způsoby chování) se stal trnem v oku obyvatelům jihoafrického Johannesburgu. Speciální úřad pro mimozemskou aktivitu, tak začal řešit otázku vyhoštění nechtěných sousedů z dosahu lidské společnosti.

Film má opět podobné pozadí jako Číslo 9. Jeho tvůrcem je „zelenáč“ Neill Blomkamp, Jihoafričan, který na celovečerní formát převedl svůj půdovní krátkometrážní film Alive in Joburg. Produkci mu zaštítil další slavný muž, Peter Jackson. A zřejmě věděl proč. Filmů o mimozemšťanech tu sice bylo habaděj, ale ještě snad nikdy to nebyla na planetě Zemi utlačovaná menšina řešící sociální problémy.

Hlavním hrdinou filmu je vládní úředníček s knírkem ve vlněné vestičce. Typický outsider v podání Sharlto Copleyho se zde střetává s mimozemskou civilizací coby vykonavatel úředního rozhodnutí o vystěhování „kreveťáků“, jak je mimozemské civilizaci přezdíváno. Ovšem střet zájmů mezi oběma kulturami vyústí v ruční výměnu názorů a ta přichystá našemu úředníkovi ne moc příjemnou změnu v jeho životě.

Snímek si prohlédneme často okem dokumentární kamery, která mnoho akcí zachycuje coby zpravodajskou reportáž. Právě tahle drobnost dává filmu obrovskou míru reality. Film i téma, které dnes řeší mnoho menšin po celém světě, dělá ze snímku uvěřitelné drama. A musím říct, že jsem se často přistihl, že „tomu“ skutečně věřím.

Neotřelý scénář, dialogy, hudba, pevná a inovativní režie, to vše ukazuje na to, že i jihoafrický film dokáže šlapat na paty a v mnohém předběhnout silnou hollywoodskou konkurenci.

Hodnocení: 85%