Recenze: Piráti na vlnách

The Boat That Rocked, GB/GER, 2009, CSFD

Jízda na vlnách rocku, která vás chytne. Takhle úžasnou párty už jste dlouho nezažili a pokud nebudete mít štěstí tak asi ani nezažijete. 150 minut té nejlepší hudby, nevtíravého humoru, sexu, drog, alkoholu a pohodových lidí.

Film nás zavede na vlny severního moře, kde kotví mnoho lodí, které provozují pirátská rádia. A právě života na jedné takové lodi budeme svědky. Puritánská Británie totiž oficiálně rock a další „ohavnosti“ nepodporuje a tak si lidé všech generací dopřávají zakázaného ovoce poslechem těchto pirátských stanic. Stoupající obliba (v Británii 60. let poslouchala pirátská rádia skoro polovina populace) byla však trnem v oku tehdejší vládě a ta se rozhodla zastavit jakékoliv šíření pirátských rádií éterem. Za každou cenu!

Režisér Richard Curtis, který se proslavil nejdříve coby scénárista (Notting Hill, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Mr. Bean, Černá zmije) se posadil na režisérké křesílko teprve podruhé (poprvé nás mile překvapil Láskou nebeskou). Nevím jestli to je jeho talentem nebo náhodou, ale i podruhé to dopadlo na výbornou. Curtis nám zkrátka dokazuje, že jeho smysl pro komediálnost a vůbec trapné situace je mu vlastní a jeho schopnost převést tohle všechno na plátno je skoro dokonalá. Kvůli úspěchu zmíněné Lásky nebeské si Curtis mohl dovolit velký rozpočet, na britskou komedii nadstandardní stopáž a grandiozní obsazení. Herci svému režisérovi viditělně věří a v duchu jeho filosofie ztvárňují své charaktery. Curtis očividně věří osvědčenému modelu epizodnosti a situačního humoru a film k tomu jednoznačně směřuje. A to i díky velkému počtu postav, které na palubě poznáváme. Prakticky to samé jsme viděli i v Lásce nebeské, kde každá z mnoha postav nakonec došla ve svých epizodkách svého konce. A podobně je tomu i u „Pirátů“. Cool vysílání rádia je jedna velká párty a přeruší je občas pouze vládní úředníci snažící se rádio „odstřihnout“ od éteru. Avšak i tyto scény jsou protkány výborným patetickým humorem, který je Britům vlastní.

Právě velké množství postav různých charakterů vyplňuje jakousi prázdnotu ve scénáři. Ono se totiž ve filmu moc věcí neděje (cca prvních 120 minut). A právě tuhle „nudu“ jakoby vyplňují pasažéři pirátské lodi. Od rockerů, nočních ptáků, moderátorů rozpalujících dívky a ženy svým sexy hlasem, přes lesbickou kuchařku, nenápadného technika, vtipálky, smutné klauny až po velkorysého majitele rádia. Herecké špičky (Bill Nighy, Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Rys Ifans, Kenneth Branagh, Jack Davenport, Emma Thompson, atd.) se o své role podělily zhruba stejným dílem. Každému je věnována určitá epizodka ve filmu a s každým z nich si prožijeme jeho příběh. To dává filmu lehkost a prakticky není možné upadnout do letargie. Stále přichází něco nového, jiného a přesto všechny spojuje jeden osud. Jakýmsi průvodcem, který svůj charakter rozvine nejvíce je mladík Carl, který přijde na loď hledat smysl života, zábavu, dospělost, první sex a svého otce. Občasným nedostatkem, který je zřejmě projevem režisérovy nostalgie jsou klišé a nadnesená teatrálnost některých postav, která trošku mírní až neuvěřitelnou autentičnost. Až uvidíte velikonočního králíka o vánocích, tak si na tyhle věty vzpomenete.

Určitě je třeba zmínit kameru, která je neskutečně proměnlivá. Její dokumentárnost vám ukáže vše krásně z blízka, kdy se budete cítit přesně v centru dění a naopak její umělecký pohled vám občas ukáže moc povedené obrázky. A ono je na co se dívat. Kostýmy, interiéry i exteriéry jsou vyvedeny úžasně. Vítejte v šedesátých!

Zábava, sex, alkohol, nevybíravé hlášky. I pokud jste trošku puritánští, tak vás tohle zběsilé tempo dostane a budete se bavit. Hrdinům budete fandit, sucharskou vládu nenávidět. Zkrátka britská pecka letošního léta! Pokud chcete jen s nostalgií zavzpomínat na léta minulá, nebo pokud chcete prostě jen vidět jak vypadá pořádná "pařba na vlnách", tak na film zajděte do kin. Stojí to za to!

Hodnocení: 95%