Recenze: Iris

Iris, 2001, GB/USA, CSFD

Velmi těžko uchopitelný snímek. Nevíte zda plakat nebo se smát. Každopádně každý divák si z filmu odnese svůj specifický pocit.

V režii (v té době) převážně filmového režiséra Richarda Eyra vznikl snímek, který je sondou do života stárnoucí úspěšné filozofky a spisovatelky Iris Murdochové (Winslet, Dench) a jejího manžela Johna Bayleyho (Broadbent, Bonneville). Ukazuje nám proměny manželského páru od studentských let až po stáří a onemocnění Iris Alcheimerovou chorobou. Jsme svědky velmi zvláštního prolínání obrazů současnosti (stáří) a minulosti (studentský život, počátek kariéry, milostné vztahy). Režii obecně lze vyčíst jen máloco, protože zřejmě neexistovala. Silné herecké obsazení (Dench, Broadbent, Winslet) příliš nechybuje a tak měl Eyre poměrně snadnou úlohu. Bohužel právě herecké obsazení asi ukolébalo režiséra natolik, že filmu v podstatě nevtiskl žádný ráz. Snímek vás do děje rozhodně nevtáhne. Na druhou stranu snad právě režii lze pochválit umně vykreslené milostné eskapády a citovou nevyrovnanost hlavní představitelky, které vedou až k divákovu rozčilení a pobouření. Divák se stává němým pozorovatelem velmi chabého příběhu. Občas vůbec nevíte, jak právě promítané obrázky vyhodnotit nebo jaký pocit je právě tím správných klíčem k pochopení příběhu. Slavná předloha k filmu, tak byla vytěžena jen z části. Zkrátka látka mohla být podána podstatně lépe. Chaoticky napsaný scénář a pár těžko zařaditelných výkřiků do tmy vám na jistotě nepřidá. Za to, že se můžeme držet alespoň nějaké dějové nitky můžeme vděčit především dobrému střihu, který naši pozornost udrží přinejmenším nečekanými skoky v čase.

Jak jsem naznačil, film má velmi silné herecké obsazení. Hlavní postava Iris má ve svých představitelkách (mládí ztvárňuje Winslet, stáří pak Dench) velmi silnou stránku. Těžko říci, zda se Winslet snažila podobat hereckému stylu zkušenější Judi Dench či naopak, ale výrazové rysy přenesené z mládí do stáří jsou zkrátka perfektně ztvárněné. A vy tak ani nemáte šanci porovnávat, zda se Iris mladší podobá svému staršímu já. Například gesta a zlozvyky jsou v podání obou hereček takřka identické. Prakticky to samé lze říci o roli jejího manžela Johna Bayleyho, jehož mladší já zvárnil Hugh Bonneville a jeho starší já Jim Broadbent, který dokonce dostal za roli Oskara. V tomto duchu nutno připomenout, že nominací (neproměněných) na Oskara se za své role dočkaly i Judi Dench a Kate Winslet.

Pokud tedy máte náladu na komorní film o komplikovaném charakteru hlavní hrdinky, pak se na film radši nedívejte, neboť byste byli zklamáni. Pokud ale máte náladu na povedené herecké výkony britské herecké smetánky, pak neváhejte. Nějaký ten dojem (těžko říct jaký) ve vás zůstane a přemýšlet u snímku určitě budete muset.

Hodnocení: 40%