Ohlédnutí: Oscarová noc 2011

Jako už tradičně, tak i letos jsem noc plnou slávy a zlatého pozlátka strávil v kině Světozor. Nutno říct, že noc to pro mě byla náročná. Nejen, že jsem absolvoval koncert Pražského filmového orchestru (PFO) v Lichtenštejnském paláci, ale téměř ihned po něm jsem se přesunul do fajnšmekrovského biografu u Václavského náměstí. A opět to stálo za to!

Samý začátek večera jsem strávil, jak už jsem předeslal, na koncertu PFO. Už tady to začalo z ostra. Nejdříve ze stejdže spadnul hráč na violu a pak se z toho všeho sesypalo ještě pár dalších lidí. Nicméně koncert to byl samozřejmě povedený, jak už to tak u tohoto tělesa bývá. Zazněly melodie z Schindlerova seznamu, Pána prstenů, Narnie, E.T. a Spidermana. A symbolicky to byl takový český prequel noci, která mezi filmovými profíky a nadšenci vyvolává výbuchy vášně.

Ano, i tentokrát slibovalo 83. udílení cen americké filmové Akademie docela zajímavý souboj. A byl to hlavně souboj o to, zda Amerika uhájí své postavení oproti své „ostrovní“ pramáti – Velké Británii. Není totiž tajemstvím, že pomalu ale jistě se mnozí filmoví tvůrci Hollywoodu rekrutují z řad lidu Britského impéria (pokud zahrneme i Austrálii). Hovořilo se o tom, zda akademici uznají sílu britského snímku Králova řeč, nebo zda si budou hájit vlastní píseček a vše důležité přihrají vymodlenému mimču s názvem The Social Network. Byl to tedy nejen souboj dvou filmových mocností, ale i souboj o pýchu a chtělo by se říci – předsudek. Uzná tedy Amerika kvalitu, nebo bude hájit své zájmy, jak je pro ni typické?

Začněme rovnou zklamáním. A to vlastně i mým soukromým. Opravdu moc jsem přál úspěch filmu bratří Coenů Opravdová kuráž, který měl k nějakému tomu zlatému plešounovi našlápnuto velice dobře. Deset nominací hovořilo za vše. To, že snímek neproměnil ve zlatou radost ani jednu z nominací, hovoří také za vše. Je to obrovské zklamání. Propadák určitě ne. Vždyť už těch deset nominací je úspěch. Ale přece jen s hořkou příchutí. Podobně dopadlo i drama 127 hodin režiséra Dannyho Boylea, které neproměnilo šest svých nominací. Pokud jsme u zklamání, tak tady se musím zastavit i u moderátorské dvojky Anne Hathaway a Jamese Franca. Ti byli na rozdíl od svých předchůdců (Baldwyn & Martin loni, resp. Hugh Jackman dva roky zpět) chudí příbuzní. A to zejména, co se vtipu a nápadu týče. Ale nakonec lze říci, že to zvládli se ctí, i když byli lehce do počtu a krom „cameo“ rolí v sestřihu nejlepší desítky nominovaných filmů nic převratného nepředvedli. Lépe si určitě vedli hosté večera, předávající ceny.

V kategoriích technických se prakticky nekonalo překvapení. Tím jediným byl snad Oscar za make-up, který putoval do rukou tvůrců průměrného snímku Vlkodlak s Anthony Hopkinsem. Oscara za kostýmy a výpravu shrábla Burtonova Alenka v řiši divů, za hudbu The Social Network, stejně jako za střih. Kameru ovládl Počátek, stejně jako vizuální efekty, mix a střih zvuku. Snímek režiséra Nolana se tak stal černým koněm večera, protože čtyři ocenění tipoval jen málokdo.

Souboj velikánů Králova řeč vs. The Social Network se poprvé projevil při udílení cen za scénář. Oscara za scénář adaptovaný si odnesl scénárista Aaron Sorkin za „romanci“ na téma Facebook a naopak scénář originální shrábl doyen svého oboru David Seidler za drama o strastech koktání v britské královské rodině.

Mezitím nám svou sílu ukázalo studio Pixar, které svá želízka v ohni dokonale přetavilo ve zlato. U nominace za nejlepší film věřil Příběhu hraček 3 asi málokdo, ale u nejlepší písně a u nejlepšího animáku to byla docela tutovka a také se tak stalo. Two Oscars go to Pixar!

Herecké kategorie ve vedlejších rolích ovládl film Davida O. Russella Fighter. Překvapení večera Melissa Leo si odnesla zlatou sošku (přestože všichni čekali spíš její spolukolegyni z filmu Fighter Amy Adams) stejně jako Christian Bale, který byl však poměrně jasným favoritem této supportérské kategorie. Ruku na srdce – asi bychom byli opravdu bláhoví, kdybychom chtěli, aby si sošky odnesli Helena B. Carter resp. úžasný Geoffrey Rush za Královu řeč. Ačkoliv u Rushe mě to stonásobně mrzí.

A dostáváme se do finále. Říká se, že kdo ovládne režii, ovládne i kategorii hlavní. Režii vyhrál (překvapivě pro všechny zúčastněné) Tom Hooper, který zvládnul do detailu propracovat symbiozu hereckých osobnosti v Králově řeči. Na úspěšnou šňůru tohoto snímku navázal, dle očekávání (konečně!!!) i Colin Firth za ztvárnění krále Jiřího VI. Pak souboj dvou soků přerušila krásná Natalie Portman, která si odnesla sošku za ztvárnění rozpolcené baletky ve filmu Černá labuť.

Pak přišla na řadu kategorie poslední – nejlepší snímek roku. Lidstvo žije v demokracii pro to, aby bořilo mýty a předsudky. Tak přesně tohle si asi řekli akademici, protože – Světe, div se! – nechali vyhrát příběh o koktavém králi. Králova řeč tak překvapivě pro realisty, ale už ne tak překvapivě pro znalce oboru dokázala vyplenit americkou půdu. Anglikanizace filmového průmyslu v Americe tak potvrdila svůj nástup. A bude zajímavé sledovat, zda se podobného souboje dvou kultur dočkáme i v roce příštím.

Viděli jsme napínavý a nádherný večer, plný vášní, kde nakonec zvítězil zdravý rozum. Tak tedy – nechť dlouho žije král Colin a nechť má mnoho nástupců, jemu podobných.

Hodnocení: 75%