Jak král Karel o korunu přišel

O nepovedených ultimátech a rošádách ve vršovickém království na hradě Edenu toho bylo napsáno hodně. Jedná se o pověst vyprávěnou s posměšnou narážkou a s ironickým podtónem. Ono se také není co divit. Poslyšte tedy příběh téměř neskutečný, který je zastřen tajemstvím a zahalen neproniknutelnou mlhou záhad.

Dlouhé měsíce obávaná tvrz v Edenu se stala oblíbeným výletním místem lupičů z celých Čech. Každý si zde loupil, jak se mu zachtělo. A tak Karel, z bóží vůle král, byl při rozmluvě s božstvem postaven před výzvu. Musel ukázat, že stále drží otěže království pevně v rukou a měl vypráskat tu nuznou chátru v Bitvě na Ostravském poli, jinak o korunu přijde a jeho místo obsadí princ Janů. Nic víc. Lidé nuzných poměrů si pak ťukali na čelo: „A to si snad bohové myslí, že tím všechno naše utrpení ustane?! Přece nestačí jen tuhle bitvu vyhrát?! Armáda je přece v troskách a královská pokladna zeje prázdnotou a jsou tu i jiné loupeživé bandy než ta ostravská!“

Král Karel nevěděl, zda božské hlasy k němu mluvící jsou neomylné, ale bohům slepě věřil. Ještě ho přece nikdy nezklamali. Přesto byl již nějaký ten měsíc bez ducha a v depresi. Jeho dřívější kouzlo a mladost mysli ho opustili. Armáda byla zchátralá a demoralizovaná. Velká nervozita vládla mezi jeho muži a království kdysi slavné se mu rozpadalo jak hrad z písku.

Zdecimovaná armáda dorazila po dlouhé cestě až na pole Ostravské. Tam, rozložena sama sebou, utrpěla těžkou porážku. Král Karel nemohl uvěřit. Ti, co ho v minulosti již tolikrát podrželi, zklamali. Skutečnost, že tomu je již mnoho zim, co jeho nejlepší vojáci vyhrávali jednu bitvu za druhou, nebral v potaz. Zkrátka ho jeho nejlepší vojáci zklamali. Mluvilo se i o revoltě.

Karel i se svou zdecimovanou armádou dorazil zpět do vydrancované tvrze Edenské. Tam spěchal do kaple nejvyšší přijmout ortel bohů. Čekal tvrdou odplatu za takové ponížení, jaké mu bylo uštědřeno v prohrané bitvě. Ale nestalo se. Bohové, asi nebeskými nektary opojení, jej začali přemlouvat, aby zůstal a království dál řídil do konce svých dnů. V tu se v Karlovi probudil duch odvahy a čistoty a jejich nabídku odmítl. Stáhl se v ústraní a nikdo neví, co s ním od těch dob je.

Bohové byli bezradní. Tohle nečekali. Navíc princ Janů, jako nástupce, se zalekl odpovědnosti a o koruně nechtěl ani slyšet. "Co teď?" Ptali se rozjaření bohové sami sebe. Nakonec je napadl zvláštní nápad. Na zem seslali z nebes jednoho ze svých řad. Byl to král Cipro, hrdina svojí doby. Již dlouhá léta tomu je, co naposledy kraloval a pak ze světa odešel. Nyní v nouzi nejvyšší přišel opět jeho čas a on vstal z vůle bohů z mrtvých, aby vedl povstání a boj o holé přežití jeho milovaného národa, aby pozvedl sešívaný prapor.

To už ale za branami čekala armáda Sparty. Silný protivník. A všem se zdálo, že tohle bude poslední hřebíček do rakve jejich bytí. O tom jak to dopadlo, vypráví už ale jiný příběh. Už teď ale po humnech poletují zkazky o tomu, že král Karel si jen potřebuje odpočinout, posbírat síly, najít ztracené sebevědomí a pak se v plné zbroji opět vrátí. Něco mi říká, že to bude proklatě brzy.