Dohoda je možná aneb Řepka je slávista

V průběhu tří týdnů se spolu třikrát utkali nesmiřitelní rivalové Sparta a Slavia. Jedno utkání v rámci soubojů v Gambrinus lize a dvě ve čtvrtfinále Ondřášovka Cupu přinesla komfortní dávku fotbalového vzrušení. I když co si budeme povídat – derby pražských S už dávno nemá takový zvuk a elektrizující atmosféru, jako v dobách minulých. Hráči už nemají ke klubu takový vztah jako kdysi a fotbalově to také není nic, nad čím by fotbalový fajnšmekr slintal.

Specifické pro tyto souboje byly priority obou klubů. Sparta v lize bojuje o první příčky a Slavia v ní bojuje pouze o čest. Pohár byl tak pro obě S prestižní. Pro Spartu tu byla vidina zisku double (vítězství v poháru i v lize) a pro Slavii to byla jediná reálná možnost, jak se dostat do evropských pohárů, což zaručuje jedině vítězství v domácí pohárové soutěži. Přestože pro Spartu byl zisk double prestižní záležitostí, objevily se spekulace o tom, že dva nesmiřitelní sokové se dohodli předem. Slavia „nechá“ Spartě tři body v lize (Sparta si tak upevní první příčku) a Sparta naopak Slavii přepustí pohárový dvojduel. Zda to byly spekulace či nikoliv, ví jen úzce zainteresovaní, ale výsledky se přiklánějí na stranu spekulantů.

První ze tří utkání přivítal Eden, stadion sešívaných, a bylo to v rámci Ondrášovka Cupu. Po bezkrevném výkonu Sparty jej Slavia vyhrála 1:0 brankou mladíčka a často zraněného talentu Milana Černého. Zejména výkon „zatvrzelého“ sparťana Řepky byl oproti standartu hodně nejistý. Diváci z Edenu odcházeli s jakýmsi zadostiučiněním, že společná věc se povedla. 1:0 pro spekulanty. (reportáž zde)

V rámci Gambrinus ligy Slavia zavítala na Letnou, kde se opět výsledkem 1:0 rozhodlo o vítězství domácích. Sparta se radovala po brance Libora Sionka. Jinak utkání, kromě bojovného výkonu a „létajících“ skluzařů po mokrém trávníku nepřinesl mnoho fotbalové krásy. Slavia se do útoku moc nedostala. A když už tam náznak útoku byl, tak skončil záhy. Mnoho diskusí, ale přinesl faul Tomáše Řepky, za který dle výkladu pravidel fotbalu následuje červená karta. Sparťanský kapitán však dostal pouhé pokárání od sudího Fraňka, který toho asi dodnes lituje. Aby ne. Dostal trest zákazu výkonu funkce na pět utkání. Tím pro respektovaného arbitra sezona skončila. Řepkův faul by sice hutně propírán v médiích a z hráče samotného se stal moderní mučedník, nicméně pro sparťanské fanatické fanoušky byl bohem. Chápejte, málem zmrzačil zdravého člověka v dresu soupeře. Sparťané i jejich fanoušci slavili vítězství nad sešívanými, jako kdyby vyhráli mistrovství světa. 2:0 pro spekulanty. (reportáž zde)

Po třech dnech se Slavia vrátila na Letnou, tentokrát k odvetě Ondrášovka Cupu. Vzhledem k výhře v prvním utkání stačila Slavii i remíza nebo za určitých okolností i prohra o jeden gól, pokud by sama na hřišti soupeře nějaký dala. Po ruce Řepky (ano, zase ten zatvrzelý slávista, pardon, sparťan) se kopala penalta. Televizní záběry sice prokázaly, že se o penaltu nejednalo, ale na to se už historie ptát nebude. Jaroslav Černý, spasitel červenobílého tábora vracející se po dlouhodobém zranění, ji bezpečně proměnil. V tu chvíli musela dát Sparta k postupu tři branky. Nerad bych jí vyčítal malou aktivitu, ale neměla na to. To, co se dělo po penaltě už se moc s fotbalem nedá nazvat. Byla to spíše nudná šachová partie. Vše šlo dle jasných pravidel k jasnému konci. A hádejte jaký byl výsledek! Ano, opět 1:0. Tentokrát pro fotbalisty s hvězdou na hrudi. Sparťané si pobrečeli, jak je rozhodčí potopil, fanoušci si na své „idoly“ zapískali a zatratili je za to, že se dopustili ostudu v podobě prohry s rivalem, ale spekulanti se společně se slávisty radovali. 3:0 pro spekulanty. (reportáž zde)

Jak sami vidíte, vše nasvědčuje tomu, že obě znesvářené strany složily zbraně a dokázaly najít kompromis. A nebo to je jen náhoda? Jedna věc se zdá dobrá – v dnešním světě se lidé dokázali dohodnout (určitě ne zadarmo, ale dokázali to). Druhá stránka věci už je horší – celý scénář přiživuje zkazky o korupčním prostředí v českém fotbalu. Jenže pravda je někde tam venku.

Tři jednobranková vítězství na sportovních kolbištích, tři vítězství na poli spekulací. To je suma sumárum 3:3. I přes vyrovnané skóre se mi zdá, že je to výhra pochybovačů a hlavně Tomáš Řepky. Ten dokázal pobouřit i potěšit obě strany a ještě přispěl svou troškou do mlýna své „milované“ Slavii. A nebo je to všechno úplně jinak?